Osobnosti

dvorní rada, diplomovaný inženýr, doktor technických věd, narozen v Leskovci, zemřel ve Vídni. Byl profesorem pro železobetonové stavebnictví a v letech a 1938 rektorem vysoké školy technické ve Vídni.

byl malíř a grafik. Břetislav Bartoš se narodil v chudé valašské rodině malíře – ornamentalisty, jenž se podílel na výzdobě útulen na Pustevnách. Již od dětství se projevovalo jeho nadšení pro barvy a malování, stejně jako okouzlení valašským folklórem a pověstmi.

patří k nejúspěšnějším českým zpěvačkám 80. a 90. let. V letech 1986, 1990 a 1991 se stala Zlatou slavicí, v letech 1987, 1988, 1989, 1999 a 2000 se v kategorii zpěvaček umístila na druhé příčce. Několikrát zvítězila také v televizní anketě TýTý. Česká akademie populární hudby Ivetu Bartošovou dvakrát nominovala na Výroční hudební cenu.

byl český malíř a ilustrátor dobrodružných knih. Proslul zejména svými paleontologickými rekonstrukcemi společně s profesorem Josefem Augustou. Jeho výtvarného talentu si všimli již na základní škole, ve 14 letech byl (na doporučení ilustrátora Jana Gotha a Maxe Švabinského) přijat na Akademii výtvarných umění, přímo do druhého ročníku. Na škole vydržel ale pouze necelé 2 roky a už v šestnácti se začal živit jako ilustrátor.

je český folkový písničkář. V 60. letech 20. století hrál v Ostravě bigbeat. V dalších letech se orientoval na country a folkovou hudbu. Jarmila byl jeho první velký hit v roce 1981. Jeho hudebním partnerem je Tomas Kotrba.

(narozena v Třinci, 16. března 1964)[1] je česká herečka, moderátorka a známá rosnička vystupující na televizi Nova. Je absolventkou Pražské konzervatoře.

se pracemi z oblasti knižní kultury představuje jako tvůrčí osobnost, jež byla schopna přijímat podněty ze soudobé výtvarné kultury. Zároveň je knižní kultura sférou, vyjevující umělcovo klopotné a svízelné přemáhání vnějších problémů, zvláště pak snahu nalézt uplatnění v uměleckém centru, dostát širšího ohlasu a většího spektra tvůrčích úkolů. Ač to zní div ne neuvěřitelně, Duša nesmírně usiloval o vymanění se ze svazujícího prostředí Ostravska.

(6. května 1856, Příbor – 23. září 1939, Londýn) byl známým česko-rakouským lékařem a psychiatrem. Proslul především jako autor teorie psychoanalýzy. Byl nejstarším ze šesti dětí z třetího manželství židovského obchodníka s látkami Jácoba Freuda s Amálií Nathannovou. Narodil se do společenství asimilovaných židů v Moravském Příboře. Od roku 1859 však rodina žila ve Vídni. Freud jako malý nechodil do školy, základní vzdělání získal doma. V deseti letech nastoupil na střední školu, později známou jako Sperlovo gymnázium, patřil zde k nejlepším žákům, stal se primusem a absolvoval s vyznamenáním.

Narozen 3. července 1854 ve škole, v té jizbě, co se dívá jedním oknem na kostel a druhým na pivovar", jako deváté z dětí hukvaldského učitele Jiřího Janáčka, vykročil na Hukvaldech do života umělec, který celým svým jedinečným dílem vzdal hold tomuto krásnému koutu Moravy.

byl český redaktor, básník, knihovník a překladatel. Po studiích na gymnáziu ve Valašském Meziříčí (1911–1919), které byly přerušeny vojenskou službou v I. světové válce, studoval moderní filologii na Karlově univerzitě v Praze a v Bratislavě, kde studia v roce 1924 ukončil. Do roku 1930 redaktorem Českého slova, do roku 1940 knihovníkem hlavního města Prahy, kdy byl zatčen a až do konce války vězněn jako člen domácího odboje. V pražské knihovně pracoval i v letech 1945–1948.

byl český divadelní a literární kritik, historik a novinář, představitel umírněného komunismu, jedna z obětí komunistického teroru. Vystupoval pod pseudonymy J. Pokorný, J. Albert, J. Bitnar, J. Krejčí aj.

sochař a malíř. absolvoval Odbornou školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Krátkou dobu pracoval u sochaře Pohlnera ve Dvorcích a poté studoval ve Vídní, ve Znojmě a v Budapešti. Motivy pro své sochy i obrazy čerpal z valašského kraje.

byl český spisovatel. Po absolvování gymnázia v Ostravě studoval v Praze a v Bonnu. Pracoval jako středoškolský učitel v Ostravě. S Ostravskem byl spjat rodově i literárně. Byl dramaturgem ostravského divadla a jednatel a předseda Moravského kola spisovatelů.

narodil se 20.července 1822 v rodině sedláka v obci Hynčice, nyní součástí obce Vražné (okres Nový Jičín) na Moravě. Mateřským jazykem Mendela byla němčina. Po absolvování základní školy v Hynčicích a gymnázia v Opavě se v roce 1840 zapsal na Filozofický ústav Univerzity v Olomouci. V roce 1843 byl přijat jako novic do augustiniánského kláštera sv. Tomáše na Starém Brně. Tehdy obdržel řádové jméno Gregor. Brněnští augustiniánim byli vzdělanci, kteří se tehdy podíleli na univerzitní a gymnaziální výuce na území monarchie. V té době zaujímali významné postavení ve vědeckém a kulturním životě na Moravě.

je známý sochař a básník, narodil se ve Frýdku Místku. Vastudoval AVU, obor malířství v Praze roku 1983.

se narodil v Hodslavicích. Svým dílem položil základy moderní vědecké české historiografie. V roce 1868 položil základní kámen ke stavbě Národního divadla v Praze. V politice prosazoval myšlenky austroslavismu - vytvořit z rakouské monarchie federativní stát s rovnocennými politickými a národními právy.

režisérka, která se narodila ve Frýdku Místku. Natočila řadu úspěšných filmů, jako například Čas sluhů, Bestiář atd.

byl český sochař. Vyučil se ve Vídni řezbářem, studoval v Římě a odešel do USA, kde se stal profesorem na akademii v Chicagu a vytvořil řadu sochařských děl. Jezdíval na dovolenou do Frenštátu.

je český zpěvák, textař, skladatel a multiinstrumentalista (hraje na kytaru, klávesy, piáno, mandolínu, tamburínu a další nástroje). Ve své tvorbě dokázal osobitě skloubit rock, bigbít, folk a lidovou hudbu. Píše také scénickou hudbu a produkuje, podílel se na téměř 60 albech. Žije na svém statku Tramtárie v Kobeřicích u Brna na úpatí Ždánického lesa.

byl český spisovatel a literární teoretik. Psal pod různými pseudonymy. Knižně debutoval románem Rok pod horami (1945).

byl katolický kněz, pedagog a teolog, apoštolský administrátor pražské arcidiecéze () a 34. arcibiskup pražský a primas český ().

umělec středoevropského prostoru, o kterém se dlouhá léta mlčelo. A přitom patřil, podobně jako Julius Berger či Hugo Baar, mezi výrazné představitele moravských Rakušanů či německých Moravanů ve Vídni. Ačkoli získával uznání svého malířského umění právě koncem minulého století, tedy v období vypjatého národního nacionalismu, patřil k oněm osobnostem, kteří mysleli a jednali bez národnostního podtextu. Eduard Weith, absolvent vídeňské Uměleckoprůmyslové školy, se řadí mezi představitele realismu závěru 19. století.

vynikající běžec dlouhých tratí byl právem zařazen mezi nejlepší světové atlety 20. století. Narodil se v Kopřivnici a během své sportovní kariéry překonal 18 světových rekordů. Na olympijských hrách v Londýně v roce 1948 získal jednu zlatou a jednu stříbrnou medaili, ale největší slávu si vydobyl na OH 1952 v Helsinkách, kde vyhrál 3 zlaté medaile v běhu na 5 a 10 km a v maratonu.

je český profesionální hokejista hrající Extraligu ledního hokeje za tým HC Znojemští Orli. Nastupuje na pozici útočníka. Svůj debut v NHL prožil 4. října 2001 proti Floridě, ten se mu nepovedl, protože se při něm zranil a nepřipsal si žádný bod. Do Floridy byl vyměněn 26. června 1999 za možnost výběru v 5. kole draftu 1999.

(14. srpna 1949, Horní Libina u Šumperka), moravský básník, hudebník, nakladatel a organizátor festivalů undergroundové kultury. V Ostravě absolvoval gymnázium a roční kurs na jazykové škole (angličtina, ruština, francouzština, italština). Po státních zkouškách cestoval po západní Evropě, především po Anglii a Skotsku, kde se živil například jako pouliční hráč (tzv. "busker"). Nejprve v Olomouci (Palackého univerzita), poté v Brně (Masarykova univerzita) studoval - poté co se rozhodl vrátit se do okupovaného Československa - angličtinu a filosofii. Absolvoval roku 1974. Protože nebyl ochoten dělat jakékoli ústupky svému morálnímu přesvědčení v době tuhé normalizace, vyučil se číšníkem a až do Sametové revoluce pracoval v podniku Restaurace a jídelny.

byl cestovatel, objevitel, národopisec a přírodovědec. Antonův otec byl tamním obecním tajemníkem, a jeho znalosti a obdiv k vědeckým poznatkům byly impulsem pro životní dráhu jeho prvorozeného syna, pozdějšího badatele ve střední a jihovýchodní Asii. A.K. Gebauer studoval v Olomouci a v Opavě, a jako mladý učitel odešel do Waldiviertlu v Dolním Rakousku. Dále pak vyučoval ve Vídni v Jubilejní škole v Jedlersee-Floridsdorfu a nakonec působil jako učitel tělocviku ve floridsdorfském gymnáziu. Zde získal tělesnou zdatnost a houževnatost, které mu byly tolik potřebné v jeho dalším životě.

byl významný moravský barokní malíř. Narodil se v Rýmařově, přesněji v tehdejším Johnsdorfu (česky Janušově), nynější části Janovic.

7. října 1801 narozena jako dcera kožešníka Franze Josefa Kronese a jeho ženy Anny Terezy, rozené Walterové 1806 Tereze putuje s kočovnou divadelní skupinou svého otce ve Slezsku, po Moravě, Dolním Rakousku a Uhrách.

je český písničkář, učitel jógy a jazyků, příležitostný herec. Jako písničkář vystupuje především v malých klubech a ve školách, příležitostně i na festivalech. Přestože mezi znalci folku je velmi známý, jeho písničky se jen velmi zřídka objevují v rozhlase nebo v televizi.

byl nejmladší ze šesti dětí. V roce 1807 zemřel jeho nejstarší bratr Josef a po dvou letech oslepl úplně otec. Protože starší bratr František studoval teologii, počítali rodiče s tím, že hospodářství po nich převezme nejmladší syn Vincenz, který už od mládí musil pomáhat v hospodářství.

byl český inženýr, chemik a vynálezce. Rozhodnou měrou přispěl k zavedení barevné fotografie, zabýval se také reprodukčními technikami a zvukovým filmem. Narodil se v Rýmařově jako prvorozený syn Karla a Marie Schinzelových. V roce 1896 se rodina přestěhovala do Opavy kde si otec otevřel obchod a Karel studoval na gymnáziu. Po maturitě roku 1902 se začal hlouběji zajímat o chemické procesy vyvíjení fotografií a našel zaměstnání jako účetní v opavské továrně na léky a chemikálie Hell & Co., Apotheke.

v letech 1864 až 1870 byl starostou města a v letech poslancem říšské rady za městské okresy Šumperk, Staré Město, Zábřeh a Štíty. Postavil dnešní Slovan, který věnoval městu. Vyznamenal se hlavně při okupaci města pruskými vojsky v r. 1866 - dostal za to od císaře rytířský kříž. Čestným občanem města Šumperka byl jmenován 23. ledna 1879. Schneiderův portrét byl umístěn v sále obecní rady. V roce 1894 po něm pojmenovali dnešní Jeremenkovu ulici.

je český akrobatický lyžař, olympijský vítěz v akrobatických skocích na lyžích. Jako první člověk na světě skočil trojité salto s pěti vruty.

byl český cestovatel, dobrodruh, lovec, zlatokop, náčelník eskymáků a nejvyšší soudce v Nové Sibiři a vypravěč uvedený jako spisovatel. Je známý pod pseudonymem Eskymo Welzl.

neprávem téměř zapomenutý rodák z Jeseníku, lékař, přední odborník na poli zhoubných nádorů Blížící se stodvacáté narozeniny muže, který na vrcholu své vědecké, lékařské činnosti věnoval všechny své síly pomoci těm nejosudověji, nejtíže postiženým – nemocným se zhoubnými nádory – nás vede k tomu, abychom připomenuli několik okolností jeho života, práce i smrti, třebaže jeho jméno jsme nenašli v žádném z nyní dostupných lékařských slovníků nebo učebnic.

byl český matematik, deskriptivní geometrik, astronom a geodet. Adler je autorem více jak dvaceti prací, které jsou věnovány problematice deskriptivní geometrie a jejímu vyučování na středních školách. V edici Göschen Sammlung vyšla v roce 1906 knížka Theorie der geometrischen Konstruktionen a o tři roky později tabulky pětimístných logaritmů.

je literární pseudonym připisovaný Vladimíru Vaškovi, (15. září 1867 Opava – 17. února 1958 Olomouc). Petr Bezruč byl český básník, který vystoupil se svou jedinou sbírkou Slezské písně na začátku 20. století. Naprosto ojedinělé verše útočně promlouvající za sociální a národní zájmy českých lidí ve Slezsku nemají svým vznikem, stylem ani dalším osudem obdobu v české literatuře. Literární historici řadí Bezruče do generace tzv. anarchistických buřičů. Jeho dílo je ovlivněno symbolismem a Českou modernou.

byl český literát, básník, a homiletik. Psal latinsky a česky. Je nejvýznamnějším představitelem české barokní konceptuální homiletiky, vyznačující se krásou slova, bohatou obrazností, dramatičností, překvapujícími, vtipnými přirovnáními, metaforami, alegoriemi, jazykovou hrou a dynamickou tektonikou.

narodil se v rodině pekaře Jana Františka Gudricha (* ), starosty městyse Hrabyně, a jeho manželky Karolíny, dcery hostinského Jana Reichla v Melči, a jeho ženy Jany, dcery melčského mlynáře Antonína Satkeho. Vyrůstal spolu se 4 sourozenci v rodném domě č.p. 85 s pekárnou v Hrabyni. Po obecné škole v Hrabyni, kde na něj měl velký vliv vlastenecký farář Jan Böhm (1824 – 1909), a páté třídě opavského gymnázia v l. absolvoval v Opavě učitelský ústav. Jako student organizoval ve prospěch Matice opavské české besedy a hrál ochotnicky divadlo.

se narodila v Opavě. Otec byl činoherec, matka středoškolská profesorka jazyků. Lenka měla o dva roky staršího bratra Michaela. Už ve čtyřech letech sveřepě tvrdila, že bude "heečkou" - vyslovovat r se naučila až o něco později. Ve školních letech projevovala talent nejen k herectví, ale také k recitaci, ke zpěvu a ke slohovému vyjádření. V roce 1971 začala Lenka studovat herectví na Státní konzervatoři v Praze, obor hudebně - dramatický.

byl česko-rakouský astronom. Palisa vešel ve známost díky objevení 122 planetek a také díky vydání hvězdných map. Svou astronomickou činnost zahájil v roce 1872 jako vedoucí hvězdárny v Pule. Přestože tam měl k dispozici pouze patnácticentimetrový refraktor, dokázal brzy objevit své první planetky. Palisa byl první astronom, kterému se podařilo objevit více než 50 planetek.

působil ve Šternberku, Bruntále a Opavě. Věnoval se malbě žánrových náboženských obrazů, krajin a portrétů. Působil také jako herec a zpěvák. Vyučil se u otce. Jeho díla najdeme v Bruntále, Štemberku, Dlouhé Loučce, Horním Benešově, Zlatých Horácha v Opavě, kde bydlel na Johanitské ulici č. 9.

je absolventem Akademie múzických umění v Praze a Conservatoire National Rueil-Malmaison v Paříži. Zúčastnil se mnoha mistrovských varhanních kurzů (ČR, Polsko, Francie). Obdržel 2. cenu v Soutěži mladých varhaníků v Opavě a stal se finalistou mezinárodních soutěží ve Francii a Německu.

byl český student, jenž spáchal sebevraždu po vzoru Jana Palacha. Upálil se na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Narodil se ve Vítkově v rodině drogisty a učitelky. Od roku 1965 studoval na Střední průmyslové škole železniční v Šumperku. Během studia se zajímal živě o literaturu i poezii, sám se pokoušel psát básně. Během období Pražského jara s nadšením podporoval uvolnění ve společnosti.

přáteli a kolegy zvaný Bróďa (15. prosince 1920, Hrušov (Ostrava) – 20. dubna 2002, Slunečná u České Lípy) byl přední český herec. Dlouholetý člen hereckého souboru Divadla na Vinohradech (v Národním divadle vystupoval vždy pouze jako host).

byla česká divadelní a filmová herečka. V mládí začala studovat obchodní akademii, avšak druhá světová válka její studium v roce 1942 přerušila. Před nucenými pracemi v Německu ji zachránila herečka ostravského divadla Marie Rýdlová. Roku 1943 se tak stala divadelní elévkou. Vystupovala v činohře, opeře, operetě i baletu.

český skladatel, se věnuje hudbě od svých jedenácti let, kdy se zároveň při gymnasiálních studiích začal učit hře na housle na Janáčkově hudební škole v Ostravě - Vítkovicích. Po maturitě studoval skladbu na Hudební fakultě AMU v Praze ve třídě Jaroslava Řídkého a Václava Dobiáše a čtvrttónovou hudbu u Aloise Háby. Po absolutoriu byl jedním z prvních uměleckých aspirantů AMU (1953-56).

český historik s emigrantskovlasteneckými kořeny, ostravský rodák, který na přelomu století vzbudil v české veřejnosti pozornost svým varováním, že českému tisku hrozí ztráta hospodářské i politické nezávislosti. Kategoricky také odmítal jakékoliv ústupky sudetoněmeckému landsmanšaftu.

(3. srpna 1925 v Ostravě-Hrušově) je český filmový herec, operní, operetní a muzikálový pěvec, tenorista.

patřil k pilířům brněnských Lidovek, které v době mezi válkami, zejména za vedení Arnošta Heinricha, představovaly to nejlepší v české moderní žurnalistice. Narodil se v hornické rodině, v Ostravě vystudoval střední školu. Do brněnské redakce Lidových novin nastoupil ihned po maturitě (1919). Začínal jako reportér, stal se referentem ze soudní síně. Od roku 1930 byl hlavním redaktorem nedělní přílohy listu, o tři později šéfredaktorem odpoledního vydání.

je český hudební skladatel, významný hudební pedagog, dramatik a spisovatel. Narodil se v ostravské čtvrti Porubě do rodiny učitelů. V 11 letech začal skládat hudební skladby a některé mu i vyšly. V roce 1938 musela jeho rodina utéct před sudetským záborem do Prahy[1], kde ho na umělecké škole vyučovali legendární učitelé klavírista Vilém Kurz, jeho dcera Ilona Štěpánová-Kurzová a skladatel Vítězslav Novák.

je přední česká filmová režisérka. Chytilová studovala původně architekturu, pracovala jako kreslička, laborantka, manekýnka. Před kamerou se objevila v malé roličce ve filmu Císařův pekař a pekařův císař; za kamerou začínala na Barrandově jako klapka, odtud se vypracovala až na pomocnou režisérku. Vystudovala FAMU, absolvovala hraným středometrážním snímkem Strop. Debutovala dokumentem Pytel blech.

je znám především jako divadelní i filmový herec a hlavní zpěvák punkfolkové skupiny Kryštof. Původně se vyučil elektrikářem. Po maturitě studoval na Vysoké škole báňské v Ostravě, zde ale dlouho nevydržel a začal se věnovat hudební kariéře, nejdříve jako DJ v klubech. Roku 1996 byl přijat na Janáčkovu konzervatoř na hudebně dramatický obor.

je bývalý světový hráč číslo 1 profesionálního tenisu. Byl jedním z nejdominantnějších tenistů v 80. letech 20.století [1] a pobýval na špici světového tenisového žebříčku až do začátku 90. let. Tennis magazine ho vyhlásil jedním z deseti nejúspěšnějších tenistů od roku 1966 a zdůraznil jeho důležitost, jeho profesionální přístup, který ovlivnil tenisovou historii a plejádu hráčů, kteří přišli po něm. [2] V knize Moderní Encyklopedie Tenisu zahrnul Bud Collins Lendla do seznamu 21 největších tenisových hráčů v období od roku 1946 do roku 1992.

byl český hudebník-trumpetista, zpěvák, televizní a rozhlasový moderátor, bavič, textař, scénárista a dramaturg. Zemřel předčasně a náhle (patrně se tak stalo pod vlivem alkoholu) na následky úrazu, který utrpěl na schodech domu, kde bydlel.

byl ostravský architekt, stavitel a podnikatel. Felix Neumann byl syn Emanuela Neumanna a jeho ženy Karoliny (roz. Loew). Po celý život zůstal svobodný a bezdětný.

je moravský multiumělec, který zvládá sólový zpěv, hru na kytaru, heligonku i vystupování s vícečlenným souborem. Jeho písničky se vesměs staly klasikou a jeho obliba mezi českým publikem je ohromná. Ve známost vešel svými hospodskými odrhovačkami i vážnými melancholickými skladbami.

k herectví ani divadlu vůbec neinklinoval, ale po maturitě na havířovském gymnáziu byl přijat na DAMU, kterou mu kdosi doporučil. Jako její absolvent hrál sedm let ve Státním divadle v Ostravě a od roku 1988 je členem Národního divadla v Praze, kde vyzrál ve výraznou osobnost skeptického romantika. Hostuje i na mimopražských scénách.

je česká zpěvačka, pianistka, skladatelka a textařka. Pochází z hudebnické rodiny, otec byl varhaník, matka zpěvačka. Od mládí se učila hrát na klavír. Po maturitě pracovala jako úřednice. V roce 1960 se (ještě jako úřednice ostravské pobočky Československé státní spořitelny) zúčastnila ostravské hudební soutěže, která hledala mladé talenty a kterou doprovázel orchestr Gustava Broma. Na podkladě této soutěže dostala pozvánku do Československé televize kde vystoupila poprvé s písničkou Jana Hammera a Jaromíra Hořce Rozmarné stvoření.

byl český spisovatel, disident a chartista. Vystudoval českou literaturu na Karlově univerzitě v Praze, poté pracoval jako knihovník, středoškolský profesor a spisovatel. Dálkově vystudoval také práva.

je česká zpěvačka. Svoji kariéru zahájila v 15 letech, kdy nahrála svou první píseň Já před tebou klečím. Zpívala s kapelami Flemingo (od roku 1967, do roku 1969), poté přešla ke skupině Majestic, který v roce 1971, po převzetí Ivem Pavlíkem, změnil název na Orchestr Ivo Pavlíka (), a poté začala spolupracovat se skupinou Speciál, který založil její kytarista z bývalé skupiny, Adonis Civopulos. Do roku 1988 aktivně vystupovala, avšak potom se stáhla do ústraní a teprve po spojení s manažerem Václavem Fischerem nastal očekávaný comeback. V posledních letech spolupracuje s méně známými skupinami jako: Nota Bene, Pirillo, Patarda, Royal Beat a dalšími.

střílí od svých čtrnácti let, začínal ve střeleckém kroužku, malorážkou na střelnici v Hulvákách s trenérem Vítem. Jeho otec rovněž závodně střílel. Později, asi od 17 let přešel do Tréninkového střediska mládeže v Ostravě, kde se již připravoval s trenérem Jiřím Lerchem. Od začátku bylo zřejmé, že mu budou vyhovovat spíše statické disciplíny, vzduchovka a libovolná pistole. Jeho stoupající výkonnost ho vynesla až do české špičky a tudíž i do SSKP Rapid Plzeň. Má se čím pochlubit!

je lékař sexuolog a ředitel Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu (dále SPRSV).[2] Pochází z rodiny docenta analytické chemie na Karlově univerzitě a magistry farmacie.[1] Od roku 1966 je ženatý (manželka Helena), roku 1967 má dceru (Kateřina), která se věnuje opernímu zpěvu.

je česká zpěvačka, textařka, herečka a moderátorka. Po Lucii Bílé drží nejvíce ocenění Zlatý slavík v kategorii zpěvaček, stala se držitelkou devíti Zlatých slavíků nepřetržitě od roku 1977 až do roku 1985.

se narodil v Ostravě - Hrabové. Jeho otec byl chalupník a válcíř ve vítkovických hutích. Padl v roce 1915 na ruské frontě. Matka musela rodinu živit sama. Třebaže rodina žila nuzně, byl Vilém Závada jako velmi schopný žák po obecné škole přijat do tercie ostravského gymnázia, kde roku 1923 maturoval. Na Filozofické fakultě UK v Praze studoval slovanskou filologii, češtinu a francouzštinu a ke konci studia připojil i knihovnictví.

(1886 Šenov u Nového Jičína - 1934 Vídeň) Začínal jako lidový řezbář betlémů a restaurátor venkovských kostelů v Novém Jičíně. V letech se nejprve vzdělával, později působil na Umělecko-průmyslové škole ve Vídni. Roku 1900 získal stipendium do Paříže, potom vedl řezbářskou třídu na odborné škole pro obdělávání dřeva v rakouském Villachu. Od roku 1910 působil jako profesor sochařského oddělení na Umělecko-průmyslové škole ve Vídni.

() Nejstarší syn velkoprůmyslníka Viktora rytíře Bauera a Marietty rytířky Bauerové, rozené rytířky Chlumetzké, od roku 1911 majitel velkostatku Kunwald. Po absolvování brněnského gymnázia studoval práva na univerzitách ve Vídni, Ženevě a v Lipsku. Sloužil jako aktivní důstojník u 6. dragounského pluku a později byl úředníkem na místodržitelství v Brně. V roce 1910 složil jako jeden z prvních pilotní zkoušku na řízení motorového letadla. Po smrti svých rodičů převzal vedení velkostatku v Kunwaldu a cukrové rafinerie v Hrušovanech, po jejímž požáru roku 1915 zde vybudoval jeden z nejmodernějších cukrovarů u nás a staral se o sociálně-hygienické zabezpečení svých dělníků.

rozená Druschba (). Dcera Alexandra Druschby z Opavy a Filomény Vavruškové z Vilémova u Golčova Jeníkova, od roku 1911 manželka Dr. Victora rytíře Bauera, majitele velkostatku Kunwald. Z manželství se narodily celkem tři děti: syn Helmuth Viktor (narozen 1913) a dcery Margareta Ruth (narozena 1916) a Eva - Maria (narozena 1919). Nejstarší syn Heinz - Günther Bauer () pocházel z jejího prvního manželství.

rozená Chlumetzká (). Dcera významného moravského politika a archiváře Petra rytíře Chlumetzkého a Karolíny Lettmayerové, rozené Fenzové, od roku 1875 manželka Victora rytíře Bauera. Z manželství pocházeli celkem tři synové: Victor (narozen 1876), Moritz (1882) a Petr (narozen 1888). Jméno vymírajícího rodu Chlumetzkých převzal po matce roku 1907 prostřední z nich JUDr. Moritz rytíř Chlumetzký - Bauer.

Člen Unie výtvarných umělců ČR Arkáda v Novém Jičíně. Člen skupiny CHAGALL Ostrava. Od roku 1990 vystavuje samostatně a účastní se i skupinových výstav (Ostrava, Nový Jičín, Olomouc, Prostějov, Opava, Luhačovice, Příbor, Praha, Odry, Bojnice (SR), Novellara (I), ...). Tvořil ve Vražném do roku 2006. Od roku 2007 působí v Ostravě. Od 12.6. do vystavoval s úspěchem své obrazy a kresby v galerii Velká stodola v Rodném domě J.G.Mendela.

(). Syn Friedricha Augusta hraběte Harracha a Marie Eleonory princezny z Liechtensteinu, od roku 1757 majitel panství Kunín. V mládí vstoupil do císařské armády, roku 1752 byl již hejtmanem Daunova pěšího pluku a v roce 1759 plukovníkem pěšího pluku Pueblo. Následujícího roku se vyznamenal v bitvě u Torgavy, za což byl roku 1761 vyznamenán malým křížem Řádu Marie Terezie. V roce 1771 byl povýšen na generálmajora, v roce 1773 na generála - polního maršálka, následujícího roku se stal majitelem císařského pěšího pluku číslo 7. Později působil jako velící generál na Moravě. Se svým plukem se účastnil války o dědictví bavorské, po jejímž skončení byl roku 1779 převelen jako vojenský velitel Lombardie do Milána, kde na opakovanou podagru zemřel.

Rodina Hauptmannů bydlela v Jeseníku nad Odrou (v té době Deutsch-Jassnik) v domě č.165. Josef Hauptmann se narodil 11. listopadu 1882. Jeho otec byl krejčovským mistrem a obchodníkem. Josef Hauptmann navštěvoval školu v Jeseníku a gymnasium absolvoval v Hranicích na Moravě. Ve Vídni pak na universitě studoval filosofii; germanistiku a latinu. Krátce před první světovou válkou složil učitelskou zkoušku. Za války byl povolán na frontu, odkud se vrátil vážně nemocen: Po návratu z války se v r. 1918 stal profesorem novojičínského gymnasia.

Narodil se v Leskovci na Bruntálsku. Byl to spisovatel a vydavatel lidových kalendářů. Gymnázium studoval v Krnově a Opavě. V roce 1806 byl pozván hraběnkou Truchsess Zeill - Waldburgovou do Kunvaldu, aby přijal místo ředitele Výchovného ústavu. S hraběnkou cestoval po Evropě. V roce 1809 vydal německý lidový kalendář Mährischer Wanderer- (). Po zrušení Výchovného ústavu odešel z Kunvaldu do Brna, kde se i nadále věnuje vydávání lidových kalendářů (český kalendář "Vlastenecký poutník" ). Zemřel v Brně .

(20. července 1822 – 6. ledna 1884) byl mnich, zakladatel genetiky a opat augustinianského kláštera sv. Tomáše v Brně. Johann Mendel se narodil v rodině německy mluvících drobných zemědělců v Hynčicích (něm. Heinzendorf) ve Slezsku. Dnes část obce Vražné v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji. Pokřtěn byl o dva dny později 22. července 1822 v sousední moravské vesnici Dolní Vražné (něm. Gross-Petersdorf). Tvrdí se, že jeho předky byli také Češi a rodina byla poněmčena teprve v 18. století. Občas se objevující tvrzení o jeho české národnosti (resp. původu) se opírají o to, že dotyčný prožil většinu života na Moravě. On se nicméně hlásil k německé národnosti a jeho rodnou řečí byla němčina. Po absolvování ZŠ v Hynčicích navštěvoval mladý Johann piaristickou školu v Lipníku nad Bečvou. Středoškolské vzdělání ukončil maturitní zkouškou na gymnáziu v Opavě. V letech 1840 až 1843 studoval na Filozofické fakultě v Olomouci. Během studia se živil převážně kondicemi. Z finančních důvodnů a na přání matky vstoupil do semináře. V roce 1843 přišel do augustinianského kláštera sv. Tomáše na Starém Brně a přijal řeholní jméno Gregor (řeholní jméno se používá na prvním místě).

akademický sochař, narodil se . Vystudoval Vyšší průmyslovou školu sochařskou a kamenickou v Hořicích v poválečných letech 1946-50. AVU v Praze (1950-55) v mistrovské škole K. Pokorného. Vytvořil řadu monumentálních děl v interiérech i exteriérech. V okolí vytvořil kopie svatých křížů a vedl restaurování kaple sv. Sarkandera v Olomouci. Je autorem jedné z nejzařilejších byst P. Bezruče, která je umístěna u ZŠ T.G.M. v Jistebníku. Nyní má rozpracovanou rekonstrukci sousoší "Pegasů s Můzami Hudby a Výtvarného umění" - z muzea z Opavy. Sbírá historická vozidla, zvláště motocykly.

Varhaník, dirigent a hudební skladatel. Hudebně se vzdělával u houslisty Jos. Hauptmanna v Jeseníku nad Odrou a u CYrila Hrabovského na Starém Jičíně, pak v hudební škole v Mar. Horách. Působil jako varhaník na různých místech, od r. 1920 na Starém Jičíně, v době okupace v Hustopečích nad Bečvou, od r. 1945 do r. 1965 v Novém Jičíně. Bohatou skladatelskou činnost zahájil operetou "Očarovaná dědina" na libreto F. Hanzelky, od r. 1936 vydával své skladby vlastním nákladem. Byla to díla chrámové hudby, např. "Vánoční mše", koledy, písně, sbory velikonoční, svatodušní a rekviem a různé skladby taneční hudby. Z nich jsou známější "Mazurka Dagmar" (1958), pochod novojických rybářů "Petrův zdar", pochod "Pod starojickým hradem", polky "Maňásci", "Jančinka tančí" a "Jarní polka", oblibě se těší "Pozdrav domovu", pochod "Poštovní kvapík" a valčík "Sadila jsem konvalinku".

Málo vzpomínanou osobností, která v Sedlnicích působila, je obrozenecký básník Jan Zábranský. V letech vedl zdejší duchovní správu. Udržoval styky s Josefem Dobrovským, kterému sbíral materiál pro jeho připravovaný sborník Jazyka českého. Dopisoval si také s V. M. Krameriem.

herec se narodil v Českém Těšíně 16. února 1948. Jeho náklonnost k herectví se začala objevovat již v útlém věku, jeho otec František byl poměrně slavný operetní mladokomik, poválečný sólista a působil v několika oblastních divadlech.

se narodil v roce 1939 v Horní Suché na Karvinsku. Po ukončení studia herectví na brněnském JAMU působil ve Slováckém divadle v Uherském Hradiští, kde se objevil mj. jako Vilík ve hře Mesíc nad řekou. Dále pak působil v Krajském divadle v Mladé Boleslavi (), Východočeském divadle v Pardubicích () a Studiu Ypsilon v Liberci a v Praze ().

byl slezský buditel, spisovatel a politik. Během svého pobytu v Těšíně v roce 1882 začal poznávat Slezsko, jeho historii a tamní lid. Kromě románů a povídek o Slezsku psal také do novin jako Česká Thálie, Lumír, Hlas národa, Slovenské noviny, Národní listy a podobně. Nezapomněl ani na rodnou Chotěboř a psal články o místních ochotnících a pověstech.

je česká atletka - oštěpařka. Byla manželkou jednoho z nejslavnějších českých sportovců Emila Zátopka. Zajímavostí je, že se narodila ve stejný den a rok jako on.