Památníky a tvrze

Čas dává, čas bere. Takto by se dal charakterizovat osud slavného zámku v Pohořílkách. Kdo by chtěl oponovat, že o tomto zámku nikdy neslyšel, měl by pravdu. Zámek v Pohořílkách zanikl již kolem roku 1756. Do té doby to však byla výstavná budova, která přečkala-li by do současnosti, patřila by mezi unikáty.

Tvrz postavili na přelomu 14. a 15. století Supové z Fulštejna. V roce 1567 ji Herbortové z Fulštejna přestavěli v dvoupatrový renesanční zámek věžovité podoby. Bruntálští z Vrbna v 30. letech 17. století jej přestavěli a zvýšili o 3. patro. V letech 1749 - 1750 přistavěli Řeplínští z Berečka k tomuto zámku novou patrovou barokní budovu. V polovině 19. století Blücherové upravili zámek pseudogoticky a kolem zřídili rozsáhlý park.

Tvrz stávala v místě nynějšího obecního úřadu, čí spíše mírně za ním, na mírném, dnes už poměrně silně setřelém návrší. Tuto domněnku podporuje mimo jiné přítomnost hluboké, ve skále tesané staré studny (na parcele č.26). Také náznaky v terénním zvrásnění svědčí pro tuto myšlenku. Při hloubení základů pro školní budovu v 19. století, objevili místní občané zbytky vjezdu bývalé brány do tvrze (lze tím dedukovat, že vstup do tvrze byl ze strany od současného kostela). Je však pravděpodobné že branka existovala i ve směru do dvora na západě.

Nerozdělené Marklovice se podobně jako mnoho jiných vsí na Těšínsku připomíná poprvé v roce 1305, kdy je jmenována v soupise vsí platících desátek vratislavskému biskupství. Jako majitelé půdy jsou zde tehdy uváděni Václav a Stanislav z Marklovic, kteří se po vesnici či vesnice po nich jmenovala. V souvislosti s těmito dvěma vlastníky se časro vyskytuje myšlenka o rozdělení vsi na dvě samostatné části – Dolní a Horní Marklovice. Je pravděpodobné, že již za těchto Marklovských či jejich potomků vzniká v Dolních Marklovicích tvrz, jejíž existenci dodnes dokládá takřka již neznatelný terénní náznak v nejvýchodnější části obce, takřka při samé česko-polské hranici.

Hrobka s aliančním znakem pánů Celestů z Celestynu a Skrbenských z Hříště se nachází zakomponovaná do ohradní zdi hřbitova vpravo od vstupu do do farního kostela. Jedná se o klasicistní hrobku z roku 1802. Budova čtvercového půdorysu s jehlancovou střechou tvoří součást ohradní zdi. Hladkou fasádu průčelí prolamuje obdélný vstup s lomenou profilovanou římsou. Nad vstupem kamenný alianční znak Coelestů z Coelestynu a Skrbenských z Hříště s letopočtem 1802.

Ukryt zrakům mnoha obyvatel Havířova, nově zrodícího se města, které v 50. letech 20. století pohltilo i historické městečko Šumbark, stojí na městském hřbitově ve stínu mohutných lip zajímavý náhrobek. Patří bývalému majiteli šumbarského panství, Bedřichu (Friedrichu) hraběti z Arcu (1798 – 1835).

Náhrobek Richarda svobodného pána z Mattencloitu, majitele panství a zámku v Orlové. Náhrobek volně stojí za presbyteriem kostela Narození Panny Marie, mezi ním a místem, kde stával zaniklý orlovský zámek. Samotné místo je volně přístupné.

V neděli 11. září 1932 se v lesíku na Kostelci zřítilo letadlo RWD-6. V troskách zahynuli Franciszek Żwirko (37 let) a Stanislaw Wigura (29 let), kteří v srpnu 1932 zvítězili v prestižním mezinárodním leteckém závodě Challenge, jako vítězové se měli zúčastnit leteckého dne v Praze. Od západu se blížila extrémně silná bouře. Při přeletu hranice se letadlo do této bouře dostalo, vítr byl okolo 100 km/h. Tato bouře, která řádila nad Těrlickem způsobila u letounu RWD-6 jev zvaný flutter, tedy rozkmitání křídla, které vedlo k jeho odtržení. Piloti i přes svou velkou zkušenost již nemohli zabránit následné katastrofě, bouře mrštila letadlem na dva stromy v nedalekém lese. Na tomto místě se dnes nachází památník těchto dvou pilotů.

Pomník sv. Václava se nachází v Dolních Marklovicích před domy dříve určených pro železniční zaměstnance. Tento pomník byl slavnostně odhalen 28. října 1930. Pomník je dílem akademického sochaře Julia Pelikána z Olomouce a byl postaven k tisíciletému výročí smrti svatého Václava.

Stará tvrz ve Stonavě vznikla pravděpodobně ve 14.stol. První zmínka o Stonavě pochází z roku 1388, kdy se připomíná Hanek ze Stonavy. Po něm se v roce 1415 připomíná Zbyňek ze Stonavy, v letech 1432 - 1441 Jakub Hubnt ze Stonavy a konečně 1437 - 1466 Machník ze Stonavy. Sídlem těchto prvních majitelů obce byla právě stará tvrz, která stála na uměle nasypaném pahorku. Byla opuštěna pravděpodobně v druhé pol. 15. stol.

Střítež byla založena patrně někdy ve 12. nebo 13. století. Patřila do okruhu tzv. alodních statků a byla v držení několika drobných šlechtických rodů. Tyto rody zde patrně i sídlili. Od přelomu 15. a 16. zde sídlí rod Střítežských ze Stříteže, který se dokonce po zdejším sídle či obci psal. Je tedy zřejmé, že zde tito majitelé i sídlili a pro svou potřebu si patrně v centru obce vystavěli drobné sídlo – tvrz.