(1886 Šenov u Nového Jičína - 1934 Vídeň) Začínal jako lidový řezbář betlémů a restaurátor venkovských kostelů v Novém Jičíně. V letech 1887 - 1897 se nejprve vzdělával, později působil na Umělecko-průmyslové škole ve Vídni. Roku 1900 získal stipendium do Paříže, potom vedl řezbářskou třídu na odborné škole pro obdělávání dřeva v rakouském Villachu. Od roku 1910 působil jako profesor sochařského oddělení na Umělecko-průmyslové škole ve Vídni.
(1876 - 1939) Nejstarší syn velkoprůmyslníka Viktora rytíře Bauera a Marietty rytířky Bauerové, rozené rytířky Chlumetzké, od roku 1911 majitel velkostatku Kunwald. Po absolvování brněnského gymnázia studoval práva na univerzitách ve Vídni, Ženevě a v Lipsku. Sloužil jako aktivní důstojník u 6. dragounského pluku a později byl úředníkem na místodržitelství v Brně. V roce 1910 složil jako jeden z prvních pilotní zkoušku na řízení motorového letadla. Po smrti svých rodičů převzal vedení velkostatku v Kunwaldu a cukrové rafinerie v Hrušovanech, po jejímž požáru roku 1915 zde vybudoval jeden z nejmodernějších cukrovarů u nás a staral se o sociálně-hygienické zabezpečení svých dělníků.
rozená Druschba (1886 - 1963). Dcera Alexandra Druschby z Opavy a Filomény Vavruškové z Vilémova u Golčova Jeníkova, od roku 1911 manželka Dr. Victora rytíře Bauera, majitele velkostatku Kunwald. Z manželství se narodily celkem tři děti: syn Helmuth Viktor (narozen 1913) a dcery Margareta Ruth (narozena 1916) a Eva - Maria (narozena 1919). Nejstarší syn Heinz - Günther Bauer (1908 - 1935) pocházel z jejího prvního manželství.
rozená Chlumetzká (1856 - 1911). Dcera významného moravského politika a archiváře Petra rytíře Chlumetzkého a Karolíny Lettmayerové, rozené Fenzové, od roku 1875 manželka Victora rytíře Bauera. Z manželství pocházeli celkem tři synové: Victor (narozen 1876), Moritz (1882) a Petr (narozen 1888). Jméno vymírajícího rodu Chlumetzkých převzal po matce roku 1907 prostřední z nich JUDr. Moritz rytíř Chlumetzký - Bauer.
Člen Unie výtvarných umělců ČR Arkáda v Novém Jičíně. Člen skupiny CHAGALL Ostrava. Od roku 1990 vystavuje samostatně a účastní se i skupinových výstav (Ostrava, Nový Jičín, Olomouc, Prostějov, Opava, Luhačovice, Příbor, Praha, Odry, Bojnice (SR), Novellara (I), ...). Tvořil ve Vražném do roku 2006. Od roku 2007 působí v Ostravě. Od 12.6. do 5.8.2008 vystavoval s úspěchem své obrazy a kresby v galerii Velká stodola v Rodném domě J.G.Mendela.
(1732 - 1781). Syn Friedricha Augusta hraběte Harracha a Marie Eleonory princezny z Liechtensteinu, od roku 1757 majitel panství Kunín. V mládí vstoupil do císařské armády, roku 1752 byl již hejtmanem Daunova pěšího pluku a v roce 1759 plukovníkem pěšího pluku Pueblo. Následujícího roku se vyznamenal v bitvě u Torgavy, za což byl roku 1761 vyznamenán malým křížem Řádu Marie Terezie. V roce 1771 byl povýšen na generálmajora, v roce 1773 na generála - polního maršálka, následujícího roku se stal majitelem císařského pěšího pluku číslo 7. Později působil jako velící generál na Moravě. Se svým plukem se účastnil války o dědictví bavorské, po jejímž skončení byl roku 1779 převelen jako vojenský velitel Lombardie do Milána, kde na opakovanou podagru zemřel.
Rodina Hauptmannů bydlela v Jeseníku nad Odrou (v té době Deutsch-Jassnik) v domě č.165. Josef Hauptmann se narodil 11. listopadu 1882. Jeho otec byl krejčovským mistrem a obchodníkem. Josef Hauptmann navštěvoval školu v Jeseníku a gymnasium absolvoval v Hranicích na Moravě. Ve Vídni pak na universitě studoval filosofii; germanistiku a latinu. Krátce před první světovou válkou složil učitelskou zkoušku. Za války byl povolán na frontu, odkud se vrátil vážně nemocen: Po návratu z války se v r. 1918 stal profesorem novojičínského gymnasia.
Narodil se 24.4.1780 v Leskovci na Bruntálsku. Byl to spisovatel a vydavatel lidových kalendářů. Gymnázium studoval v Krnově a Opavě. V roce 1806 byl pozván hraběnkou Truchsess Zeill - Waldburgovou do Kunvaldu, aby přijal místo ředitele Výchovného ústavu. S hraběnkou cestoval po Evropě. V roce 1809 vydal německý lidový kalendář Mährischer Wanderer- (1809 - 1824). Po zrušení Výchovného ústavu odešel z Kunvaldu do Brna, kde se i nadále věnuje vydávání lidových kalendářů (český kalendář "Vlastenecký poutník" 1829 - 1833). Zemřel v Brně 10.1.1842.
(20. července 1822 – 6. ledna 1884) byl mnich, zakladatel genetiky a opat augustinianského kláštera sv. Tomáše v Brně. Johann Mendel se narodil v rodině německy mluvících drobných zemědělců v Hynčicích (něm. Heinzendorf) ve Slezsku. Dnes část obce Vražné v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji. Pokřtěn byl o dva dny později 22. července 1822 v sousední moravské vesnici Dolní Vražné (něm. Gross-Petersdorf). Tvrdí se, že jeho předky byli také Češi a rodina byla poněmčena teprve v 18. století. Občas se objevující tvrzení o jeho české národnosti (resp. původu) se opírají o to, že dotyčný prožil většinu života na Moravě. On se nicméně hlásil k německé národnosti a jeho rodnou řečí byla němčina. Po absolvování ZŠ v Hynčicích navštěvoval mladý Johann piaristickou školu v Lipníku nad Bečvou. Středoškolské vzdělání ukončil maturitní zkouškou na gymnáziu v Opavě. V letech 1840 až 1843 studoval na Filozofické fakultě v Olomouci. Během studia se živil převážně kondicemi. Z finančních důvodnů a na přání matky vstoupil do semináře. V roce 1843 přišel do augustinianského kláštera sv. Tomáše na Starém Brně a přijal řeholní jméno Gregor (řeholní jméno se používá na prvním místě).
akademický sochař, narodil se 23.6.1928. Vystudoval Vyšší průmyslovou školu sochařskou a kamenickou v Hořicích v poválečných letech 1946-50. AVU v Praze (1950-55) v mistrovské škole K. Pokorného. Vytvořil řadu monumentálních děl v interiérech i exteriérech. V okolí vytvořil kopie svatých křížů a vedl restaurování kaple sv. Sarkandera v Olomouci. Je autorem jedné z nejzařilejších byst P. Bezruče, která je umístěna u ZŠ T.G.M. v Jistebníku. Nyní má rozpracovanou rekonstrukci sousoší "Pegasů s Můzami Hudby a Výtvarného umění" - z muzea z Opavy. Sbírá historická vozidla, zvláště motocykly.
Varhaník, dirigent a hudební skladatel. Hudebně se vzdělával u houslisty Jos. Hauptmanna v Jeseníku nad Odrou a u CYrila Hrabovského na Starém Jičíně, pak v hudební škole v Mar. Horách. Působil jako varhaník na různých místech, od r. 1920 na Starém Jičíně, v době okupace v Hustopečích nad Bečvou, od r. 1945 do r. 1965 v Novém Jičíně. Bohatou skladatelskou činnost zahájil operetou "Očarovaná dědina" na libreto F. Hanzelky, od r. 1936 vydával své skladby vlastním nákladem. Byla to díla chrámové hudby, např. "Vánoční mše", koledy, písně, sbory velikonoční, svatodušní a rekviem a různé skladby taneční hudby. Z nich jsou známější "Mazurka Dagmar" (1958), pochod novojických rybářů "Petrův zdar", pochod "Pod starojickým hradem", polky "Maňásci", "Jančinka tančí" a "Jarní polka", oblibě se těší "Pozdrav domovu", pochod "Poštovní kvapík" a valčík "Sadila jsem konvalinku".
Málo vzpomínanou osobností, která v Sedlnicích působila, je obrozenecký básník Jan Zábranský. V letech 1800-1817 vedl zdejší duchovní správu. Udržoval styky s Josefem Dobrovským, kterému sbíral materiál pro jeho připravovaný sborník Jazyka českého. Dopisoval si také s V. M. Krameriem.