V roce 1490 je v obci zmiňována tvrz, která byla v roce 1583 přestavěna na jednopatrovou budovu zámku. V roce 1670 dochází k významným stavebním úpravám. Zámek je přestavěn na dvoupatrovou čtyřkřídlovou budovu se středním obdélným dvorem, sedlovými zvalbenými střechami. V přízemí se zachovaly barokní klenby.
Zámek Bílovec je dominantou stejnojmenné obce. Stojí na okraji strmého svahu v její jihovýchodní části, jen kousek od náměstí. Zámek v roce 1945 vyhořel a současný vzhled získal při opravách po požáru. Budova zámku je dvoupatrová, trojkřídlá se dvěma nárožními válcovými věžemi po stranách hlavního středového křídla, které je začleněno do hradeb na okraji svahu. Pravděpodobně již v 18. stol. byla při zámku založena okrasná zahrada ve francouzském stylu.
Renesanční zámek ze 17. století, jehož průčelí bylo počátkem 19. stol. empírově upraveno.
Lokalita hrádku na Dorňákově kopci se nachází přibližně v půli cesty mezi Bílovcem a obcí Skřípov, jen asi 4,5 km severozápadně od Bílovce, na katastru obce Slatina, ačkoliv se místo nachází takřka na okraji obce Stará Ves u Bílovce. Samotné místo najde návštěvník velmi snadno. Hrádek stával na zalesněném návrší, které se vypíná nad soutokem Skřípovského potoka s bezejmenným levobřežním přítokem a přímo u odbočky silnice do osady Ohrada.
Zámecký komplex leží na trojúhelném ostrohu protáhlého návrší severovýchodně od historického jádra města. Skládá se ze dvou částí - z Horního zámku a mladšího, tzv. Dolního zámku. Jeho dnešní podoba je výsledkem složitého stavebního vývoje. Na místě zámku stál hrad patrně již ve 13. století, první písemnou zmínku o něm nacházíme k roku 1372. Stopy nejstarší stavební fáze se dochovaly ve zdivu sklepů.
O původu stavitele, jakož i majitelích tvrze můžeme jen spekulovat. S ohledem na umístění lokality (bílovecký katastr), je dosti pravděpodobné, že na této tvrzi sídlili páni z Kravař. Jejich představitel Vok, totiž založil v letech 1316 - 1324 město Bílovec. Tato "Bílovecká" tvrz (míněn právě Hradní vrch), by tedy mohla být původním sídlem zakladatele města. Snad by se k této tvrzi mohla vztahovat zpráva ze 7. června 1378, kdy Mikuláš z Lubojat, koupil od Drslava z Kravař Starou Ves a pod ní mlýn řečený "Osluw mleyn".
Na počátku 16. století přecházejí Hukovice do majetku rodu Ochabců, kteří se psali podle vsi Ochaby u Těšína. Již ale roku 1516 přecházejí Hukovice do rukou majitele sousední Sedlnice, Zikmunda Sedlnického z Choltic Zdejší tvrz se dvorem, nacházející se uprostřed vsi, se pak v písemných pramenech výslovně uvádí roku 1551. Zda byly Hukovice v této době lénem biskupským, lze stěží zjistit. Dle některých badatelů byly již od roku 1550 lénem markraběcím.
Zámek postavil Rudolf svobodný pán z Wittenu. Do r. 1728 byl pouze částečně postaven a nebyl ještě dokončen. Během dalších let každý z majitelů do určité míry přispěl k zdokonalování stavby zámku. Konečná podoba byla ve stylu pozdního baroka.
Původní kateřinická tvrz stávala v jižní části obce u lesa zvaného Hájek. V urbáři z roku 1610 je popisována jako jednoposchoďová budova, z části z kamene a dřeva, s mnohými pokoji. Při tvrzi je uváděn hospodářský (tzv. Horní) dvůr, chlévy, pivovar a dvě velké štěpnice.
Zámek Kunín náleží k nejcennějším barokním zámkům celé Moravy. Pro hrabata z Harrachu jej v letech 1726 - 1734 vybudoval věhlasný rakouský stavitel Johann Lucas von Hildebrandt. Největšího rozkvětu se zámek dočkal na přelomu 18. a 19. století za osvícené majitelky Marie Walburgy hraběnky z Truchsess-Waldburg-Zeilu, rozené z Harrach-Hohenemsu, která zde vybudovala jeden z nejmodernějších vzdělávacích ústavů tehdejší střední Evropy.
Zámek v Nové Horce má bohatou historii. První podložené zprávy pocházejí z r. 1374 a až do století sedmnáctého, kdy se majiteli stala německá rodina Vetterů von der Lilie, se držitelé původního statku často střídali.
Původní gotický hrad pánů ze Šternberka v nároží města s mohutnou válcovou věží v čele. Za pánů ze Zvole přestavěn na renesanční zámek a za Lichnovských po roce 1730 zcela přestavěn v barokní zámek s pozdějšími klasicistně empírovými úpravami. Zámek v Odrách se stal a byl považován za jeden z nejkrásnějších barokních zámků na severovýchodní Moravě.
V severozápadní části obce Pustějova, nacházejícího se necelých 10 km jihovýchodně od Fulneku a 8 km jihozápadně od Studénky, se při hlavní silnici směřující do Kujav a Bílova nachází nenápadný, leč o to zajímavější zámek. Byl vystavěn v polovině 18. století jako letní sídlo augustiniánského probošta a správní sídlo klášterního panství.
Sídlem vlastníků vsi byl zámek. Během staletí prošel mnoha změnami: Dřevěná tvrz z 15. stol. byla začátkem 17. stol. přestavěna. Půdorys budov dostal tvar podkovy, přibylo patro s vysokými dřevěnými štíty.
Předchůdkyní spálovského zámku byla tvrz, vybudovaná nejpravděpodobněji za prvního držitele spálovského statku Mladoty Podstatského z Prusinovic, kterému tento statek připadl roku 1535 při dělení rodové držby potštátského panství a který tam též sídlil, jak dokládá listina z roku 1551, jež uvádí jeho jméno jako Mladota Podstatský z Prusinovic na Spálově.
Malý zámek vystavěl v letech 1724–1726 Antonín Kašpar Zeno svobodný pán z Danhausenu. Roku 1745 převzal panství se zámkem a chátrajícím hradem jeho mladší bratr, právník Václav Zeno. Zemřel 28. listopadu 1761 a zadlužené panství zdědil mladší bratr Sebastián. Pro obrovské dluhy však musel panství prodat.
Barokní zámek Studénka stojí ve stejnojmenném městě, které náleží do okresu Nový Jičín v Moravskoslezském kraji. Zámek se nachází při okraji města ve směru na Bravantice, kde představuje nepřehlédnutelnou dominantu s velkým parkem. První zpráva o dvoru ve Studénce u něhož byla později postavena tvrz je z roku 1478. Již v roce 1567 dal tehdejší majitel Karel Herbort z Fulštejna tvrz přestavět na renesanční zámek.
Barokní zámek z 18. století, stojící na návrší v blízkosti silnice do Brušperku. Budova je jednopatrová, krytá mansardovou střechou . V objektu zámku se zčásti zachovala hodnotná interiérová výbava z 1. a 2. poloviny 19. století jako např. dveřní výplně, kachlová kamna aj. Zámek, jehož současná, pozdně barokní podoba pochází z doby kolem roku 1780, postavil ve 20. letech 18. století na místě středověké tvrze pravděpodobně Josef Víktorin z Harasova.