Šaumburk (hrad)

Starší biskupské državy na kelčsku tvořily značný majetek se správou na hrádku v Kelči. Hrádek však nebyl dosti pevný. Proto olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku (1245-1281) se rozhodl vystavět tvrdý a pevný hrad na příhodném místě. Zaměnil proto roku 1272 svou ves Žopy u Holešova za ves Zubřice (později zaniklou), která patřila Jindřichovi z Přílep. Tím získal strmý vrch nad touto vsí, kde zbudoval kolem roku 1272 raně gotický hrad, který nazval podle svého rodového sídla v Holštýnsku.

Poloha byla vhodná také proto, že od Kelče až k Rožnovu se táhly biskupské statky, a hrad tak mohl sloužit jako správní centrum západního dílu. V roce 1273 je zde uveden purkrabě Mikuláš ze Šaumburka (Mikuláš z Choryně). Po smrti biskupa Bruna (1281) došlo v letech 1281-1282 k dobytí a vyplenění hradu biskupovými odpůrci, patrně Benešem z Branice na Krnovsku nebo Benešem ze Štítiny (případně oběma). Hrad byl však opraven. Už roku 1281 zde sídlil biskupský man Mikuláš z Choryně, který pak na přelomu 13. a 14. století založil poblíž hrádek Nový Šaumburk, který měl patrně chránit přístup k Šaumburku. V roce 1307 získal hrad olomoucký biskup Dětřich (1281-1302). Významným držitelem hradu byl také biskupský číšník, později válečník a diplomat Mikuláš z Šaumburka. Hrad Šaumburk ležel uprostřed kelčského lenního obvodu a sídlil na něm biskupský purkrabí. Biskupští manové byli k hradu povinni vojenskou službou. V průběhu 14. století se stal hrad správním střediskem celého kelčského kraje, kdežto nedaleký Nový Šaumburk (Zubříč) zůstal vojenským objektem.