Úvodní strana » Aktuality » Událo se » Na slovíčko s Pavlem Šporclem

Na slovíčko s Pavlem Šporclem

V pátek 14. února přivítalo na šest set diváků ve velkém sále Domu kultury Vsetín nejznámějšího českého houslistu Pavla Šporcla za doprovodu klavíristy Petra Jiříkovského. Koncert s názvem Moje houslové legendy, korunovaný brilantními výkony obou umělců, sklidil nadšený ohlas a ovace všech přítomných v sále.


Při této příležitosti jsme požádali Pavla Šporcla o krátký rozhovor.

Kolik hodin denně cvičíte?
Snažím se cvičit denně 3-4 hodiny.

Pokud jedete na dovolenou, berete si s sebou svůj hudební nástroj nebo jen relaxujete?
Na dovolenou si koncertní housle neberu, mám strach, že by se s nimi mohlo něco stát. Beru si housle nekoncertní, které jsou pro změnu natřené na zeleno a jsou asi za pětistovku. Jezdí se mnou v létě k moři i v zimě na hory. Na dovolené cvičím míň, asi tak půlhodinu před večeří. Ale je pravda, že si dám i 14 dní oddych od cvičení. Pokud jsem na dovolené a nic významného, výjimečného mne nečeká, pak se může stát, že housle se mnou na dovolenou vůbec nejedou.

Co Vás v mládí vedlo k tomu, že jste si vybral tento hudební nástroj?
Housle mi vybrala maminka, bratrovi violoncello, protože se znala s mým učitelem houslí a ten řekl, že můj o 4 roky starší bráška bude hrát na violoncello. Měl k tomu fyzické dispozice a já, protože mám ty krátké hubené prstíčky, budu hrát na housle. Můj dědeček z tatínkovy strany hrál amatérsky. Mnoho mých příbuzných byli kantoři a ti všichni hráli na hudební nástroje. Hudba byla u nás doma vždy přítomná.

Čím je pro Vás hudba? Jaké místo ve Vašem životě zaujímá?
Hudba byla v mém životě „jedničkou“. Teď je druhá nejdůležitější v mém životě - po rodině. Pokud má člověk děti, stává se rodina nejdůležitější.

Veřejností i odbornou kritikou býváte označován za českého Paganiniho 21. století. Jste příznivcem takovýchto příměrů?
Snažím se hlavně dělat to, co mě baví a stylem, který mě baví. Snažím se hrát, jak nejlíp to umím. Jestli má někdo pocit, že bych byl nějakým českým Paganinim tak mě to těší, ale já to tak určitě necítím. Snažím se dělat svoji práci a lásku co nejlíp.

Hrajete raději v komornějších prostorech nebo ve velkých halách?
Já si myslím, že každý koncert má v sobě něco jiného. Atmosféra ve velkých sálech je úplně jiná než v malých. Ty menší mají tu výhodu, že se můžu kouknout do očí každému posluchači a ta atmosféra je taková niterná. Já mám úplně nejraději skladby pro čistě sólové housle. Kdy jsem na pódiu jen já sám. Takové krásné jsou některé skladby J.S. Bacha a ty se chystám natočit. Tyto skladby se ale nehodí do velkých sálů. Nejlépe vyzní v komorním prostředí nebo v kostelech. Ale do těchto prostor zase nedostanete orchestr. Dneska i ta klasická hudba může být „masová“ a hrát se ve velkých sálech a já jsem moc rád, že se tu dnes sešel takový velký počet lidí v publiku a to publikum bylo tak skvělé. Ve Vsetíně se mi hrálo velmi dobře a za to děkuji!

Poslední otázka na klavíristu Petra Jiřikovského.
Jak vznikla Vaše hudební spolupráce s Pavlem Šporclem? Jak se potkaly Vaše cesty?
Máme se rádi. /Smích/ Znali jsme se zběžně z dob studií na konzervatoři. Pak ale Pavel odjel studovat do zahraničí. Poprvé jsme měli možnost se víc potkat na koncertech v Holandsku a tam jsme si řekli, že bychom si spolu mohli zahrát a pak po pár letech v roce 1997 se domluvili na jeden koncert a to nám zůstalo. Objíždíme společně koncerty a je nám parádně.

Další články


Další články
Pořadatelé přidejte akci do kalendáře akcí ZDARMA