Úvodní strana » Aktuality » Událo se » Denisa Fialová a Jiří Surůvka / Přes prsa si nevidí na péro

Denisa Fialová a Jiří Surůvka / Přes prsa si nevidí na péro

Jiří Surůvka a Denisa Fialová, docent a jeho asistentka, příslušník starší střední generace a příslušnice mladší střední generace, performer a vizuální tvůrce, performerka a malířka.


Oba žijí a pracují v Ostravě, učí na fakultě umění Ostravské univerzity. Práce obou umělců reaguje na bolesti a napětí současné doby. Surůvka je ve svém díle přímočarejší a nelítostnější. Fialová jej doplňuje o polohu lyričtější a symboličtější.
Jiří Surůvka patří k nejvýraznějším tvůrcům vycházejících z průmyslového regionu Ostravska. V roce 2001 reprezentoval Českou republiku na bienále v Benátkách, pohybuje se s přirozeností sobě vlastní v mezinárodních vodách, vystavuje, jezdí po sympoziích a stipendijních pobytech, performuje a stále bydlí v Ostravě, která mu dává živnou půdu i příčinu k permanentní nespokojenosti. Surůvka k Ostravě patří a bez něj by toto černé město se sirným pachem a územím nikoho bylo ochuzeno o jedinečnou polohu. Surůvkova nepřehlédnutelná osobnost svým způsobem dotváří i tak výrazné jeho obrazy a když se s ním bavíte, máte pocit, že spíše obrazy jsou to, co dotváří tuto nezaměnitelnou figuru. Pozor neplést s figurkou! Obrazy Jiřího Surůvky můžeme chápat jako svéráznou intelektuální variantou městského folklóru, jakkoli slovo „intelektuální“ asi nepatří k Surůvkovým oblíbeným. Ve svých dílech uplatňuje zřetelně ironický, sarkastický až zdánlivě cynický postoj, dokáže být krutý respektivě nezprostředkovaně odhaluje bídu a absurdnost současné doby. Pojmenování nebo-li jednoznačné zobrazení všech hrůzností a zhovadilostí má uvolňující účinek. Navíc Surůvka má zvláštní cit pro černý humor, jehož objektem bývá i autor sám. Jeho umění je společensky angažované, neumí a nechce být jiné. Surůvka se tak už dlouhodobě podílí na rehabilitaci pozice společenské angažovanosti umělce. Ta citlivému tvůrci dává stále dostatek důvodů přinášet poselství o jejím pokřiveném smyslu, o trhlinách a propastech, které před nás staví, o bezútěšnosti, do které nás vsazuje, o samozřejmosti a bezskrupulóznosti, s níž tak činí…Surůvka působí jako chirurg, diagnostikuje nemocné tkáně a radikálně je odděluje od míst zdravých.
Jiří Surůvka v Opavě naposledy vystavoval pod kurátorstvím Bludného kamene v roce 1999 v oratoři Domu umění.

Denisa Fialová nemusí být zájemcům o současné výtvarné umění neznáma ani v Opavě. Účastnila se Malířské dílny v Albertovci nebo nedávného sympozia Ztracená Opava v prostoru Gottfrei. Ale svou větší prezentaci v Opavě dosud neměla. Denisa, ačkoli pracuje i s jinými - řekněme - novými médii, je především malířkou. Její obrazy jsou založeny na příběhu, který není lineární, ale divák si jej může libovolnými směry konstruovat ve svém citovém a myšlenkovém prostoru. Její obrazy v nás mohou evokovat ztracený svět pohádek se strašidly, podivnými bytosti,... hybridy či mutanty. Ale jsou to více pohádky nočního města se všemi nástrahami, než idylky venkovských dní. Denisa nevytváří ve svých obrazech pointy, její příběhy nemají řešení ani konce, příběhy se neustále dějí, v tom je jejich zacyklený důvod. Denisa přemýšlí čistě výtvarně, malířsky. V jejích obrazech je jen to, co do nich umělkyně sama uložila. Neodkazují mimo sebe, necitují, neinterpretují, nejsou to narážky, jsou to metafory. Její obrazy, to je samostatný plnohodnotný svět, který nepoužívá nic zvenčí. Malířka aplikuje čisté barvy, které táhnou diváka směrem vzhůru. Podvědomá nechuť k prázdnému prostoru nutí autorku zobrazovat tvarově bohatě strukturované povrchy, které jednou vytvářejí pozadí podobně jako tapety, jindy jsou kůží stromů a cizích bytostí nebo povrchem přízraků. Často v jednom obraze klade vedle sebe několik typů ornamentu. Vedle dekorativního rastru vycházející z pseudohistorické estetiky použije organický, florální i čistě geometrický ornament. Pravidelný opakující se rytmus vytváří neklid a napětí, oživuje obrazové pole, zvláště v kombinaci s jinak založeným rastrem nebo v konfrontaci s klidnými hladkými plochami. Postavy jejich příběhů jsou většinou něčím podivné. Deformované, klonované, zlé, svou divnou podobu mají za trest nebo z rozkoše.

Jiří Surůvka - Gilbert & George

Další články


Další články
Pořadatelé přidejte akci do kalendáře akcí ZDARMA